Zásadní změny v oblasti zkoušení v průběhu roku 1999 a 2000
Doc. Ing. Miloslav Jakob, CSc.
Prezident Sdružení Českých zkušeben a laboratoří;
představitel přednáškové, školící a konzultační společnosti JTC v Ostravě;
externí
spolupracovník Katedry kontroly a řízení jakosti, VŠB-TU Ostrava.
Ve sborníku DTO „Zkoušení a zkušebnictví“ [1] jsou popsány závislosti
mezi organizacemi v oblasti zkušebnictví platné v době jeho vydání.
Obor zkušebnictví však zažívá stále větší bouřlivý rozvoj a tak došlo
k řadě významných změn. Je mou povinností upozornit na výrazné změny,
které mají přímou souvislost s výrobou, zkoušením a s užitím
výrobků.
Schéma znázorňující rozdělení a návaznosti řídící a hodnotící
sféry v oblasti zkušebnictví v Evropě a v ČR naleznete zde
(18kb).
V řídící
oblasti byla zvýšená odpovědnost za řízení zkušeben přenechána společně Eurolabu
s Eurachemem. V průběhu roku 1999 byla přeměněna dosti podstatnou
měrou struktura EOTC, jehož hlavním posláním se stalo zajišťování
hodnocení shody vlastností výrobků s direktivami evropské unie
a současný oficiální název je odpovídající současně předpokládanému
poslání EOTC – European Organization for Conformity Assessment.
EUROLAB reprezentuje
více než 2000 soukromých a veřejných laboratoří které reprezentuje šestnáct
národních představitelů (- labů ),: AUSTROLAB, BELAB, EUROLAB-Danmark,
EUROLAB-Finland, ALPI (EUROLAB-Italy), EUROLAB-France, EUROLAB-Deuschland,
EUROLAB-Iceland, HELLASLAB (Greece), EUROLAB-Nederland, EUROLAB-Norge, RELACRE
(Portugal), EUROLAB-Espana, EUROLAB-Sverige, EUROLAB-CH (Switzerland), EUROLAB-UK
a sedm přidružených národních představitelů: ALA (Romania), CYPRUSLAB,
CZECHOLAB, HUNGAROLAB,LATLAB,
POLLAB a SK-LAB (od r.2000 EUROLAB-Slovakia).
Řídící činnost EUROLABU probíhá ve čtyřech základních
hladinách předávání informací:
1. Přímým předáváním informací a z nich vyplývajících úkolů
při zasedáních generálního shromáždění
V hodnotící oblasti je zaměřena hlavní pozornost na metodické řízení zkušeben.
I v této oblasti probíhá velice rychlý vývoj, který přinesl řadu změn.
Nejprve se ze tří základních organizací zkoušení oddělila organizace WELAC
- Western European Laboratory Accreditation Cooperation (Západoevropské
sdružení akreditovaných zkušebních laboratoří) a ze skupiny
kalibrace WECC - Western European Calibration Cooperation (Západoevropské
sdružení kalibračních laboratoří). Jejich sloučením vzniklo EAL
– European cooperation for Accreditation of Laboratories
(Evropské sdružení pro spolupráci při akreditaci zkušebních laboratoří).
Obdobným způsobem vzniklo v oblasti akreditací certifikačních míst EAC -
European Accreditation of Certification. EALa EAC metodicky řídily procesy akreditace prostřednictvím národních
akreditačních orgánů. Nakonec vznikla sloučením EAL a EAC organizace
EA – European co-operation for Accreditation.
Spolupráce mezi řídící a hodnotící sférou.
Již od vzniku EA byla mezi řídícími
organizacemi (EUROLABU a EURACHEMU) a metodicky řídící organizací (EA) úzká
spolupráce. Akce zajišťované těmito skupinami jsou označovány jako akce tří
E a jsou realizovány zejména ve dvou technických komisích EEE-RM a EEE-PT.
EEE-RM – Joint Working Group on Reference Material (pracovní skupina pro referenční
materiály) a EEE-PT - Joint Working Group on Profiency Testing (pracovní skupina pro ověřování
způsobilosti zkušeben.
Obdobně jako na nejvyšší úrovni se uskutečňuje spolupráce i v druhé a třetí
hladině obou sfér. Představitel (současný prezident) Čecholabu
je předsedou správní rady akreditačního
orgánu ČR (Českého institutu pro akreditaci, dále jen ČIA) a tím je
zajištěno propojení a spolupráce reprezentantů obou sfér. V akreditační
radě, jakožto poradním orgánu ředitele ČIA, pracují i zástupci všech tří
představitelů sdružení zkušeben.
Mimo nich jsou do akreditační rady voleni i zástupci všech akreditovaných
organizací provádějících certifikace a zástupci státních orgánů. V
akreditační radě pracuje dále i představitel ÚNMZ, protože Úřad je
jedinou kompetentní organizací, která může jmenovat v ČR autorizované
osoby [2].
Akreditace
je přesně metodicky řízená hodnotící činnost, prováděná ve zkušebních
a kalibračních laboratořích, certifikačních místech pro výrobky, systémy
jakosti, personál a inspekční orgány podle metodických pokynů EA,
dosud platných pokynů EAL,
EAC, WEEC a WELAC přenesených do metodických pokynů pro akreditaci MPA.
Zapojení všech vyjmenovaných subjektů do akreditačního procesu je
dobrovolné, ale je nutné, již od registrace žádosti o akreditaci po celou
dobu akreditace, přesně dodržovat všechny povinnosti akreditovaných subjektů.
Od prosince 1999 byla schválená norma ISO 17025 převedena do stavu „zveřejnění“,
což pro hodnotící orgány i hodnocené organizace znamená přechod do přestavby
hodnocení od požadavků norem EN řady 45 000 na požadavky dané touto
normou. Současně je připraveno přechodové období, které musí
být ukončeno nejpozději do dvou let, tj do prosince 2001.
Povinnosti zpracování postupů podle ISO/IEC 17 025
Laboratoř musí, v závorce jsou uvedeny čísla kapitol:
1. (4.3.1) zavést a udržovat postupy pro řízení veškeré dokumentace, která je součástí dokumentace systému jakosti
ISO 17025 má následující skladbu:
Rozsah normy, Normativní odkazy, Terminologie a definice, Požadavky na management, Organizace a management, Systém jakosti: Řízení dokumentace, Přezkoumávání požadavků, nabídek a smluv, Subdodávky zkoušek a kalibrací, Obstarávání služeb a zásobování, Služby zákazníkům, Stížnosti, Řízení neshodné práce v oblasti zkoušení anebo kalibrací, Nápravné činnosti, Preventivní činnosti, Řízení záznamů, Interní prověrky, Přezkoumávání managementem; Technické požadavky: Obecně, Pracovníci, Prostory a podmínky prostředí, Zkušební a kalibrační metody a metoda validace, Zařízení, Návaznost měřidel, Vzorkování, Manipulace s předměty, které mají být zkoušeny nebo kalibrovány, Zabezpečení jakosti výsledků zkoušek a kalibrací, Uvádění výsledků.
Autorizace: Zákon č.22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky (zákon o TPV) zavedl nový typ subjektů pověřených státem k působení v procesu posuzování shody v případech, kdy je příslušným nařízením vlády vyžadována činnost třetí strany, kterou mohou vykonávat pouze tak zvané autorizované osoby. Pro řízení činností v oblasti autorizace byl stanoven uvedeným zákonem o TPV, §11, ÚNMZ. Úřad může vydat rozhodnutí o autorizaci, pokud žadatel o autorizaci splňuje všechny podmínky k řádnému zajištění činností při posuzování shody, uvedené pod písmeny a) až f) v čl.2 §11 zákona o TPV. K zajištění procesu autorizace vypracoval dále ÚNMZ interní dokument, který byl uveřejněn ve Věstníku ÚNMZ [3]. Dále dopracoval soubor minimálních údajů, které má obsahovat žádost o autorizaci. Tento materiál rozeslal všem stávajícím autorizovaným osobám a poskytuje ho i jednotlivým žadatelům.
Při posuzování žadatelů Úřad postupuje podle následujících doplňujících kriterií, při kterých hodnotí:
* Stabilitu subjektu dávající předpoklad dlouhodobého působení v dané oblasti
Autorizovaná osoba musí plnit podmínky pro dodržování jednotného postupu AO při jejich činnosti, které jsou obsahem přílohy vydané autorizace. Úřad, jakožto autorizující subjekt má ze zákona i potřebné kontrolní pravomoci vůči autorizovaným osobám. Pověření zaměstnanci Úřadu jsou oprávněni vstupovat do objektů autorizovaných osob a vyžadovat předložení dokumentace související s činností AO. Zaměstnanci AO jsou tuto dokumentaci povinni na žádost předložit.
Do pravomoci Úřadu patří i odnímání autorizace, a to ve vymezených případech a stanoveným postupem. Není-li pro posouzení shody stanoveného výrobku určena AO, zabezpečí posouzení shody Úřad.
Zákon o TPV omezuje možnost autorizace pouze na právnické osoby. Fyzické osoby jsou tedy z autorizace vyloučeny. Další významnou změnou je požadavek na vybavení autorizované osoby vlastními zařízeními a přístupnost k zařízení pro speciální pozorování. Uvedené ustanovení výrazně limituje možnost nové autorizace těch zkušeben, které prováděly schvalování či certifikaci na podkladě smluv s dalšími, většinou akreditovanými zkušebními laboratořemi. Stejně tak ale limituje možnost autorizace nových nevybavených subjektů. Toto ustanovení bude znamenat upřednostnění dobře vybavených zkušebních domů, a to naprosto nezávisle na tom, zda v minulosti byly státními zkušebnami či nikoliv.
Příslušné žádající subjekty by měly být pro postupy vyžadované jednotlivými nařízeními vlády akreditovány, neboť k akreditaci bude Úřad při autorizaci přihlížet jako k důkazu o prokázání způsobilosti. Tento požadavek je uplatňován důsledně, žadatelům je však dána i možnost průkazu způsobilosti jiným způsobem, který je odvozen z výsledků jednání o protokolu P-ECA a spočívá v doložení o působení v certifikačních systémech jejichž součástí je i vzájemné prověřování způsobilosti.
V celoevropském měřítku je činnost hodnocení třetími stranami označována jako notifikace. Notifikace hraje významnou roli při vytváření systému posuzování shody třetí stranou, která v tomto procesu vystupuje. V systému, jehož výstupem je v EU označení shody CE tuto úlohu plní notifikovaná místa (Notified Bodies). V jednotlivých Směrnicích Rady ES je shodný princip jejich určení, který spočívá v oznámení jejich způsobilosti národními autoritami členských zemí Evropské komisi. Formálním výstupem procesu je zveřejnění subjektu v seznamu notifíkovaných míst v Ústředním věstníku Evropských společenství.
Zmíněné notifikující národní autority jsou zásadně orgány státní správy a je na jejich výlučné zodpovědnosti zabezpečení procesu notifikace, včetně prověřování subjektů o notifikaci usilujících. Ze strany Komise je proces notifikace usměrňován publikováním informačních dokumentů. Z nich vyplývají následující zásady:
a) Notifikaci provádí národní úřady, které ji i odnímají
Přestože je stále ve větší míře požadováno dodržování bodu b), mohou se zapojovat do notifikačního procesu i naše, české zkušebny, jestliže úzce spolupracují se zkušebnami, které sídlí na území členských zemí EU nebo EFTA.
O výběru vhodné zkušebny, autorizované osoby nebo certifikačního místa pro hodnocení výrobků rozhodují vždy uživatelé výsledků zkušební nebo posudkové činnosti. V případě jejich nerozhodnosti je možné se obrátit na zodpovědné pracovníky jednotlivých sdružení (asociací), autorizovaných osob nebo akreditovaných certifikačních míst výrobků, kteří pomohou žadatelům s výběrem zkušebny, autorizované osoby nebo certifikačního místa.
Proto uvádím závěrem kontaktní adresy představitelů nebo sekretariátů uvedených subjektů:
1.
Český
institut pro akreditaci, o.p.s., ředitel:
Ing. Jiří růžička, adresa: Opletalova 41, 110 00 Praha 1 – Nové Město,
sekretariát: tel.:02/2100 4501, fax: 02/2100 4406, E-mail: mail@cai,cz
2.
Čecholab,
současně Svaz zkušeben pro výstavbu,
prezident Ing. Jaroslav Veselý, CSc, Stavby mostů Praha, Na Florenci 33, 113
16, Praha 1, tel.,fax: 02/44460759 , E-mail: vesely@smp.cz
,sekretariát: Alena Jančová,
tel/fax: 02/24312331,
3.
Sdružení
českých zkušeben a laboratoří,
prezident Doc. Ing. Miloslav Jakob, CSc, adresa
Studentská 1771, 708 00 Poruba, tel.:069/29/22169, fax: 069/29/26740, E-mail:
sczl@iol.cz
4.
Asociace
autorizovaných a akreditovaných organizací
, prezident Ing. Jiří Sobola, AO 204 – Technický a zkušební ústav
stavební Praha, s.p., Prosecká 76, 190 00, Praha 9 – Prosek,
tel.: 02/8591041-8-spojovatelka, fax: 02/460759, E-mail ředitel: jsobola@tzus.cz;
nebo: info@tzus.cz
5.
ÚNMZ
Praha, Ing. Jaroslav Petřík, CSc ,
vedoucí oddělení posuzování shody, U Sovových Mlýnů 9, Praha 1 –
Kampa, tel.:02/532140, fax: 02/530710
6. Sdružení certifikačních míst pro certifikaci výrobků, předseda Ing. Jaromír Hons, Laboratoře a zkušebny VÚHŽ, a.s. Dobrá, 739 51 Dobrá, tel.:0658/601251, fax: 0658/601210
Literatura:
[1] Jakob M.: Zkoušení a zkušebnictví. Dům techniky Ostrava,
duben 1997
[2] Petřík V.: Autorizace pro postupy posuzování shody. Seminář „Úloha
ÚNMZ v procesu začleňování ČR do EU.“ Praha, únor 1999
[3] Věstník ÚNMZ č.11/1998
[4] General requirements for the competence of testing and calibration laboratories. ISO/IEC DIS 17025
[5] Zpravodaj EUROLAB – Newsletter
[6] Zprávy ze zasedání General Assembly, informace z účastí na seminářích, jednání Workshopů a TC