Zřízení zkušební laboratoře výzkumného centra hornin a její akreditace

Ing. Milan Mikoláš, PhD.
Institut hornického inženýrství a bezpečnosti, HGF VŠB-TU Ostrava

 


Na základě Směrnice č. 1/2003 děkana HGF VŠB – TU Ostrava, po předchozím usnesení Akademického senátu HGF VŠB TUO, bylo dnem 22.7.2003 na HGF VŠB TUO zřízeno sdružené pracoviště Hornicko-geologické fakulty pod názvem „Zkušební laboratoře výzkumného centra hornin.

Toto pracoviště zahrnuje laboratoř petrografické analýzy, laboratoř fyzikálních a technologických vlastností hornin, laboratoř mechanických vlastností hornin. Součástí je také oddělení výzkumných měření, které bude působit zatím jako neakreditovaná činnost. Celkové organizační schéma zkušebních laboratoří výzkumného centra hornin HGF je následující:
 

Obr. 1: Organizační schéma zkušebních laboratoří výzkumného centra hornin HGF


V listopadu 2003 požádala VŠB TU – Ostrava o akreditaci tohoto pracoviště podle ČSN EN ISO/IEC 17025. Po posouzení veškeré potřebné dokumentace, vybavení laboratoří, vybraných druhů zkoušek a prověření způsobilosti pracovníků vydal Český institut pro akreditaci pro výše uvedenou zkušební laboratoř „Osvědčení pro akreditaci“ č. 174/2004 pro zkušební laboratoř 1166.4. ze dne 13.4.2004. Předmětem akreditace je stanovení fyzikálních, petrografických, mineralogických a mechanických vlastností kamene, kameniva a betonu v rozsahu přílohy č. 1, které je nedílnou součástí výše uvedeného rozhodnutí o akreditaci s přesným názvem zkušebního postupu (metody), identifikaci pracovního postupu (ČSN) a předmětu zkoušky (viz kopie osvědčení o akreditaci č. 174/2004 a příloha č. 1 ze dne 13.4.2004).
 

 

Obr. 2: Osvědčení pro akreditaci

 

Obr. 3: Příloha č.1 k "Osvědčení pro akreditaci"



Laboratoř bude poskytovat služby v oblasti provádění akreditovaných zkoušek pro oblasti hornictví, stavebnictví a jiné příbuzné odvětví.

Celý proces přípravy a průběhu akreditace sestával z precizního dodržení a aplikace ustanovení ČSN EN ISO/IEC 17025; MPA 10-01-01; MPA 30-03-02; EA 4/02 a VINU (mezinárodního slovníku) při tvorbě příručky jakosti a související dokumentace.

Nedílnou součástí dokumentace (kromě příručky jakosti jako základního dokumentu) je stanovení základních činností zkušební laboratoře a odpovědnosti za ně, dále metrologický řád, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, doklady o právní identifikaci organizace a časový plán interních auditů. Pro každou zkoušku, přihlášenou k akreditaci, je vypracován pracovní postup podle platných ČSN EN.

Z příručky jakosti vychází podrobně zpracování několika pracovních postupů pro řízení dokumentace, přezkoumávání požadavků, nabídek, smluv, objednávek, výběr a pořízení materiálového zabezpečení, řešení stížnosti zákazníků, oblasti nápravných opatření, identifikace, sběr, přehled, přístup, pořizování a uložení záznamu až po přezkoumávání systému jakosti managementu.

Samotný průběh akreditace pozůstával z posouzení systému jakosti a práce v laboratoři, které vykonal vedoucí posuzovatel z ČIA a dva odborní posuzovatelé. Celý proces byl založen na principu dodržení platných předpisů pro akreditaci, přes podrobnou kontrolu vypracované dokumentace až po konkrétní předvádění vybraných zkoušek před komisí provozovatelů.

Velká pozornost ze strany vedoucího provozovatele byla věnována odborné stránce vypracování příručky jakosti, metrologického řádu a související dokumentace. Zejména byl kladen důraz na personální složení vedení zkušebních laboratoří, pracovníků v laboratořích a jejich odpovídající kvalifikaci a zvyšování odbornosti v této problematice. Každý pracovník musí být prokazatelně obeznámen se svými povinnostmi, jako i s odpovědností vyplývající z pracovních úkolů v laboratoři.

Další důraz byl kladen na ukládání dat o výsledcích zkoušek a jejich archivaci. Nedílnou součástí prověrky před akreditací bylo zjišťování jak laboratoř hodnotí dodavatele a jak je přezkoumán systém jakosti vedením. Velice podrobně byla zkoumána otázka validace metod a stanovení směrodatných odchylek pro jednotlivé zkoušky. Jedním z doporučených výsledků kontroly od posuzovatelů je zvýšení počtu mezilaboratorních porovnávacích zkoušek se současnými laboratořemi doma i v zahraničí.

Další důležitou podmínkou jsou závazky vyplývající z akreditace pro udržení systému případně jeho neustálého zlepšování. Odborní posuzovatelé přikládali důraz na dodržení pracovních postupů vypracovaných podle platných norem při jednotlivých vykonaných zkouškách. Vybavení jednotlivých laboratoří a práce kalibrovanými přístroji a pomůckami byla další podrobně zkoumanou oblastí.

Při akreditaci bylo zjištěno asi dvanáct menších neshod, které byly odstraněny většinou ještě v průběhu prověrky. Po odstranění neshod a kontrole vedoucího posuzovatele o jejich odstranění byla zdárně ukončena akreditace zkušební laboratoře.

K shrnutí celého procesu akreditace od přípravy přes tvorbu a vybavení laboratoří je nutno vynaložit maximální úsilí pro tvorbu a realizaci potřebné dokumentace, materiálního vybavení laboratoří, kalibrace používaných přístrojů a vykonání zkoušky od dodávky vzorků až po ověření požadovaných parametrů. Celý proces vyžadoval velké úsilí pracovníků, kteří zabezpečovali zavedení celého systému jakosti od počáteční tvorby dokumentace až po realizaci a výkon zkoušek v praxi. Celý proces trval téměř 16 měsíců, samozřejmě již v minulosti laboratoř měla zkušenosti s vykonáváním neakreditovaných zkoušek. Po dosažení akreditace je vytvořen prostor pro rozšíření dalších zkoušek v budoucnosti, samozřejmě při dodržení veškerých právních ustanovení a předpisů.