Doc. Ing. Růžena Petříková, CSc.
Katedra kontroly a řízení jakosti, VŠB-TU Ostrava
Přežití firem je dnes tak hazardní v narůstajícím nepřehledném prostředí, že jejich každodenní existence je závislá na každé unci inteligence.
Úvod
Dnešní hranice konkurence, se více než kdy jindy, usadila v kreativitě
a schopnostech, expertíze a dovednostech, zlepšování a inovacích. Tyto
všechny atributy mají své zdroje ve výchově a vzdělávání a následné kultivaci
a využití získaných schopností a znalostí. Při jejich absenci má společnost
sklon být paralyzována, když se trh náhle pohne, konkurenční výhody se
stanou nestabilními a tato hrozba se stává všudypřítomnou. Proto je v dnešním
tržním prostředí, kdy jedinou jistotou je nejistota, jediným jistým zdrojem
přetrvávající konkurenceschopnosti <=> znalost. Pokud se trhy pohnou,
vznikají nové technologie, množí se konkurenti a výrobky se inovují stále
v kratším cyklu. Úspěšné společnosti proto trvale vytváří nové znalosti,
které rozšiřují v rámci celé organizace, ztělesňují je do nových výrobků
a průběžně inovují.
1. Od hromadění informací k jejich smysluplnému využití
Pro naše podnikové prostředí je čím dále tím více typické zahlcení podniku informacemi, přičemž těch pravých a požadovaných informací je přitom k dispozici žalostně málo, víceméně častěji zcela absentují. Přitom globálně konkurenční podniky jsou dnes převážně ty, které se vyznačují zejména prozíravostí a předvídavostí vývoje, mobilizace a alokace svých znalostních zdrojů. Právě rozvoj v této oblasti a péče o tyto zdroje se stávají v současnosti nejdůležitějšími determinanty jejich udržitelnosti a vysoké výkonnosti.
Úspěšné podniky už dnes dobře ví, že musí urychleně přesunout svoji maximální pozornost právě na znalosti: jejich vznik, transformaci, způsob ukládání do paměti, jejich výběr, zpracování, využívání a hodnocení vynakládaných nákladů na jejich efektivitu a další rozvoj.
Nejde už tedy v žádném slova smyslu o pouhé hromadění informací, vyznačující se vzájemnou vazbou, ale o pokrytí konkrétních potřeb reálného procesu řízení a zajišťování všech pro podnik nezbytných funkcí. Jak vyplývá z následujícího obrázku, komplexní poznání (někteří odborníci na KM umiňují dokonce pojem moudrost) je pak možno považovat za množinu znalostí, informací a dat vztahujících se k určité problematice.
Obrázek č. 1: Vztah mezi daty, informacemi a znalostmi.
Efektivní řízení znalostí by se pak mělo postarat o to, aby ani znalosti nebyly pouze hromaděny, ale aby byly racionálně využívány. K tomu patří především trvalé šíření znalostí a soustavná cílevědomá analýza účinnosti všech opatření souvisejících s KM, jak bude ostatně ještě zmíněno dále.
Například i v připravované novele ISO 9000:2000 pro oblast podnikových systémů řízení kvality je tato problematika obsažena v kapitole 6 - Management zdrojů, kde naprostá většina nově uvedených požadavků poukazuje právě na klíčovou úlohu řízení lidských zdrojů, jejich kvalifikaci, způsobilost, schopnosti, znalosti, dovednosti a zkušenosti, což dokladuje vysokou významnost KM v jakémkoliv systému podnikového řízení.
Plně v tomto kontextu možno tedy rovněž rezultovat, že efektivní podnikové
řízení nemůže být orientováno nikdy pouze na jednu izolovanou
autonomní část systému, jednu technologii či metodu, ani na jeden zdroj,
ať jde o lidi, materiál, informace, finance atd., ale jde vždy o celou
řadu vzájemně provázaných aktivit. A totéž platí v podnikovém řízení i
pro péči o znalosti.
2. Řízení znalostí a intelektuální kapitál
Co je vlastně řízení znalostí? KM může být definován např. jako systematický a integrující proces řízení a koordinace širokého portfolia aktivit společnosti, tj.získávání, vytváření, ukládání, sdílení, fúzování, vyvíjení, rozvíjení a užití znalostí jednotlivců a skupin s cílem dosažení vyšší podnikové výkonnosti.
Jedná se tedy o náročný proces (učení se – výroba znalostí - rozdělení znalostí) skrze který podniky vytvářejí a následně efektivně využívají své institucionální a společné znalosti.
V našem podnikatelském prostředí je si zapotřebí opravdu bytostně uvědomit, že se jedná o problematiku spojenou často s otázkou přežití firem na stále dynamičtějším a nestabilnějším trhu se stupňující se konkurencí.
Právě analýza úspěchů a neúspěchů našich podniků v posledním období stále jasněji ukazuje na význam a působení lidského faktoru a potažmo faktoru jejich znalostí, což dokladuje i řada nově přijatých dokumentů na národní i mezinárodní platformě, které tyto aspekty zmiňují stále častěji a se stále větší naléhavostí, např. Evropská charta kvality, Národní politika podpory jakosti, Evropský model výjimečnosti EFQM a v neposlední řadě již vzpomínaná novela ISO 9000:2000.
Vysoká pozornost věnovaná nejmodernějším technologiím se tak pomalu přesouvá do oblasti lidského, intelektuálního kapitálu – představujícího souhrn hodnot a schopností rozvíjení znalostí. Pojem intelektuální kapitál je na místě zejména tam, kde člověk projevuje kreativitu, originalitu tvůrčího myšlení a je s to nalézat stále nové formy přidávání hodnoty. Z této skutečnosti však možno odvíjet dále, že ne každý člověk je v tom pravém slova smyslu „intelektuálním kapitálem“ pro svůj podnik. Vyšší hodnototvorná schopnost intelektuálního kapitálu v tom kterém podniku tak není rozložena nijak rovnoměrně – části pracovníků je vlastní, umí ji maximálně inteligentně využívat a kombinovat s cílem stále vyššího poznání, části pracovníků však osvojena není a řadě z nich ani nikdy nebude.
Znalost již v tomto kontextu zcela jistě není pouhým akademickým novotvarem,
ale jde o produktivní vtělenou inteligenci, získanou „pozitivním vzděláváním“,
skrze které člověk -pracovník získá sumu znalostí, které mu umožní orientovat
se, zaujímat stanoviska, obohacovat své analytické a dedukční schopnosti,
dospívat k syntéze atd.
3. Podnikový management a řízení znalostí
Abychom lépe pochopili příčiny vzniku KM, podívejme se blíže na vztah
managementu v jeho obecném smyslu slova, k řízení znalostí a v této souvislosti
si především připomeňme některé ze základních atributů KM.
1. KM není a nikdy nebude náhradou stávajících manažerských aktivit,
2. KM těmito manažerskými aktivitami prolíná a to ve všech jejích úrovních
a fázích,
3. KM vyžaduje specifický způsob práce a revizi priorit ve srovnání
s běžným managementem,
4. KM výrazně akcentuje sdílení a zejména následné užití znalostí,
5. KM vyžaduje daleko vyšší systémovost a komplexnost jednotlivých
přístupů,
6. KM mimořádně akcentuje zájem o lidský faktor, rozvíjí se a graduje
směrem k vývoji intelektuálního kapitálu společnosti.
Výše uvedené skutečnosti tak jednoznačně potvrzují, že specifičnost KM jako moderního směru řízení spočívá zejména v tom, že v žádném případě nekonkuruje žádnému existujícímu směru, neboť se projevuje zcela v jiné rovině. Přispívá k vyšší úrovni vzdělanosti pracovníků i manažerů a přispívá k lepšímu a efektivnějšímu využívání zkušeností.
Rozvoj znalostí a jejich plné využití posiluje výrazně účinnost působení všech ostatních faktorů jako jsou např. stroje, materiál, technologie atd. KM je v žádném případě nepotlačuje, ale naopak je doplňuje a výrazně posiluje jejich účinnost.
K výraznému zvýšení účinnosti KM dochází ve chvíli, kdy vedení společnosti pochopí, že nemůže být jen pouhým iniciátorem nastoupených změn, ale že se změny dotknou především jeho samotného. Změna způsobu práce, revize priorit, větší systémovost v práci top managementu, to jsou zásady, bez jejichž naplnění je řízení znalostí v podniku pouze proklamací a povětšinou i prostým plýtváním podnikovými prostředky.
Na tomto místě bych opět zmínila paralelu s připravovanou novelou ISO 9000:2000 pro systém řízení jakosti, kde největší míra odpovědnosti za úspěšnost a efektivnost zavedení účinného systému řízení rovněž leží zejména na top managementech našich podniků, na jejich znalostním a zkušenostním potenciálu. Pokud v tomto směru nedojde k významným změnám (tedy k prolínání KM do systému řízení jakosti), zavedení účinného systému řízení jakosti se všemi jeho aspekty a důsledky zůstane pro mnohé z našich podniků i nadále pouze nenaplněnou vizí.
Nedílnou součástí KM (nově i systému řízení jakosti) je hodnocení jeho
účinnosti včetně účinnosti všech vynakládaných nákladů. Soustavná péče
o intelektuální kapitál a hodnocení adekvátnosti vybavení informační technologií,
zejména komunikačními prostředky, tak představuje dvě strany jedné mince.
Ovlivňování podnikové kultury ve prospěch tvorby a účinného řízení znalostí
umožní postupnou integraci těch částí podniků, v nichž jsou již znalosti
řízeny, do vzájemně provázaného celku s těmi, kterým se tzv. „nedaří“.
Možno tedy konstatovat, že hodnocení účinnosti KM zahrnuje pokusy o
měření hodnoty báze znalostí a o vyjádření hodnoty znalostí jako součásti
úhrnného podnikového kapitálu.
Výčet aktivit a faktorů, které se v oblasti řízení znalostí postupně
objevují, ukazuje, že splnění cílů, zvláště v našem podnikovém prostředí,
bude velmi náročné. Jedním z hlavních faktorů účinnosti řízení znalostí
je rozvoj a řízení intelektuálního kapitálu, úzce vázaného na moderní technologie.
K dalším faktorům patří cílevědomá a soustavná péče o prostředí pro rozvoj
KM, včasná definice reálně dosažitelných cílů a vypracování kvalitního
projektu k jejich realizaci, průběžné hodnocení plnění projektu, volba
optimální varianty odpovědnosti za rozvoj KM, vhodná motivace všech pracovníků
podniku k podpoře jeho rozvoje a k využívání bohatství znalostí, které
přináší, respektování a další podpora KM konkrétními aktivitami top managementu
podniku na všech jeho podnikových úrovních, což na mnoha místech zmiňují
i všechny výše zmíněné dokumenty podporující efektivitu podnikového řízení
ve všech jeho podobách.
Závěr
Závěrem nezbývá než plně v kontextu výše uvedených skutečností rezultovat,
že dosavadní ekonomika založena na masové produkci je pomalu ale jistě
nahrazována ekonomikou „novou“, založenou na informacích, znalostech a
dovednostech lidí. Tzn. že efektivnost a konkurenceschopnost v tržní ekonomice
sice nadále ovlivňují takové faktory jako úroveň technologií, podnikové
klima a kultura, stupeň využívání nejnovějších informací a poznatků, ale
rozhodujícím faktorem bude jednoznačně intelektuální kapitál – lidé, efektivní
využívání jejich znalostního potenciálu, neustálá aktivizace a kultivace
těchto znalostí.
Podnikům světové třídy, a nejen jim, tedy nezbývá, než trvale vytvářet
nové znalosti, efektivně je využívat v rámci organizace, v maximální možné
míře je úročit v nových výrobcích a službách včetně jejich trvalého zlepšování
a inovací.
Kontakt na autora:
E-mail: Růžena Petříková
Zveřejněno: Záři 2001