Historie a současnost
Současný stav oboru a katedry je úzce spjat s celou historií Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Již v její „Jáchymovské éře„ (1716) navázala výukou zpracování rud a prubéřstvím na učení G. Agricoly a jeho dílo „De re metallica libri duodecem“. V této tradici pokračovala výchova odborníků na báňské akademii v Báňské Štiavnici (1736), která pak přešla v r. 1763 tereziánským patentem na „Stolici věd báňských“ při Karlově univerzitě v Praze, kterou její první profesor Tadeáš Peitner nazýval ve svých pracích „Academia metallurgica omnium prima“.
Rozkvět příbramských stříbrných a olověných dolů a hutí vedl v r. 1849 císaře Josefa I. k vydání dekretu o zřízení vyššího montanistického učiliště pro severní země rakousko-uherské v Příbrami se zaměřením na kovohutnictví a pro země jižní v Leobenu ve Štýrsku s posláním vychovávat odborníky pro železářství. V r. 1894 byla Příbramská báňská akademie prohlášena vysokou školou s právem promočním a v r. 1904 dostala název „Montanhochschule“.
Výuka kovohutnictví v Příbrami pokračovala v této tradici i po vyhlášení samostatnosti Československa pod vedením profesorů Vambery a Částka na „Stolici kovohutnictví, všeobecného hutnictví a solivarnictví“. V r. 1926 nastoupil na tuto katedru Prof. Ing. Josef Hummel, který předtím pracoval ve slovinských a korutanských hutích a byl profesorem na Vysoké škole v Lublani. Ten přejmenoval stolici na „Ústav kovohutnictví, pecí a topenišť“ a pozvedl v meziválečném období naše kovohutnictví na dosud nebývalou výši. V r. 1939 vydal učebnici „Kovohutnictví – první všeobecný díl“ a spolu s Prof. Ing. Dr. Alexandrem Glazunovem v r. 1940 „Kovohutnictví – druhý speciální díl“, které se jako učebnice používaly pro výuku kovohutnictví i na VŠB v Ostravě po 2. světové válce. Prof. Hummel vedl po r. 1945 i ostravskou kovohutnickou epochu. Po jeho nuceném odchodu do důchodu v r. 1948 zde chyběla výrazná kovohutnická osobnost, přestože suplentem byl na Ústavu kovohutnictví jmenován Ing. Josef Venglář (1948 – 1955), bývalý ředitel olovářské huti v Příbrami.
Již ve šk. r. 1946/47 navrhli tehdejší ostravští profesoři - hutníci nové názvy ústavů a předmětů. Tak předmět „Technologie kovů“ přednášel na Ústavu metalurgické technologie u profesora Zedníka externě Prof. Ing. Dr. Jaroslav Malkovský a pro předmět „Technologie hliníkových slitin“ byl získán externista Ing. Jiří Chvojka.
V r. 1951 byly na hutnické fakultě zřízeny dvě specializace – železářství a kovohutnictví. Po založení dceřiné Vysoké školy technické v Košicích (1952) byla výuka specializace kovohutnictví ve šk. r. 1954/55 převedena pod vedením Prof.Dr.Ing. Jaroslava Malkovského do Košic. Profil výuky hutního inženýra na VŠB v Ostravě se tím na 14 let zaměřil pouze na „černou metalurgii“. V tomto mezidobí zde kovohutnictví dále externě přednášel vynikající odborník v oboru hutnictví neželezných kovů Ing. Jiří Chvojka
Již v prvé polovině padesátých let však o kovohutnictví projevoval opravdový zájem tehdejší odborný asistent Ing. Lumír Kuchař (později CSc.–1961, Doc.–1966, Prof.–1980, DrSc.–1987), kterému se teprve v r. 1964 podařilo na základě požadavků nově se rozvíjejícího jaderného výzkumu prosadit na hutnické fakultě VŠB v Ostravě zřízení specializace „Jaderná metalurgie“ na Katedře nauky o kovech u Prof.Ing. Josefa Teindla, DrSc. a vytvořit „Ústav neželezných kovů a jaderné metalurgie“. Tento pak existoval střídavě jako ústav a katedra a stal se definitivně „Katedrou neželezných kovů a jaderné metalurgie“ až v roce 1981 pod vedením Prof. Ing. Lumíra Kuchaře, CSc. Profesor Kuchař vedl katedru až do r. 1991. V období 1991 – 1994 působila jako vedoucí katedry Prof.Ing. Ludmila Hyspecká, DrSc., díky níž se činnost katedry zaměřila rovněž do nových oblastí materiálového inženýrství. Od r. 1994 se stal vedoucím katedry Doc.Ing. Miroslav Kursa, CSc. V období 1996 – 2000 bylo pracoviště katedry v rámci reorganizace fakulty metalurgie a materiálového inženýrství VŠB-TUO přiřazeno jako ústav neželezných kovů ke katedře materiálového inženýrství.
Hlavní doménou Prof.Ing. Lumíra Kuchaře,DrSc. bylo zpočátku kovohutnictví, později se ale vědecky zaměřil na metalurgii vysoce čistých kovů, monokrystalů a periodické závislosti rovnovážných rozdělovacích koeficientů příměsí v základní látce na protonovém čísle příměsi, v této oblasti spolupracoval s katedrou a publikoval ještě několik let po svém odchodu na zasloužený odpočinek. V oblasti hydrometalurgie pomohl významně svou činností profilovat katedru Doc.Ing. Drahomír Ježka, CSc. (v letech 1964 až 1991). Prof.Ing. Vladimír Dembovský, DrSc. (CSc.–1976, Doc.–1991, DrSc.–1993, Prof.–1994) stál u vývoje a konstrukce plazmového hořáku a plazmové pece v 70. letech 20. stol. a jeho zásluhou byla rozpracována plazmová technologie pro potřeby metalurgie a přípravu různých materiálů.
V oblasti aplikace plazmových technologií a plazmových nástřiků začínal svou vědeckou činnost Prof. Ing. Miroslav Kursa, CSc. (CSc.–1976, Doc.–1992, Prof.-2000), který v současné době věnuje svou pozornost rovněž oblasti přípravy a studiu vlastností intermetalických slitin a materiálů připravovaných metodami práškové metalurgie. V oblasti metalurgie čistých kovů, monokrystalických materiálů, materiálů pro elektroniku a mikroelektroniku a difuzních procesů v těchto materiálech působí dlouhodobě na katedře Prof.Ing. Jaromír Drápala, CSc. (CSc.-1986, Doc.-1995, Prof. - 2003). Zaměřit činnost katedry do oblasti druhotných surovin a recyklačních technologií významně napomohla svou vědecko-výzkumnou a pedagogickou aktivitou Prof.Ing. Dana Krištofová, CSc. (CSc.-1992, Doc.-1997, Prof.-2002), jejíž zásluhou byl akreditován další obor na katedře, obor „Recyklace materiálů“. Doc.Dr.Ing. Monika Losertová zaměřila své vědecko-výzkumné i pedagogické působení do oblasti přípravy a vlastností slitin Ni, Ti, Al a na bázi intermetalických sloučenin, difuzních procesů a interakce vodíku v těchto materiálech.
K výuce v oboru Recyklace materiálů přispěl významně svými poznatky z oblasti kovohutnictví a recyklace kovových materiálů Ing.Rostislav Burkovič, CSc..Do této oblasti se specializuje také Doc.Ing.Silvie Brožová, PhD., která aplikuje své znalosti z oboru metalurgie na využití plazmové metalurgie při recyklaci kovů. Doc.Ing. Kateřina Skotnicová, Ph.D. se zabývá studiem a přípravou monokrystalů a slitin vysokotavitelných kovů, jakož i aplikací práškové metalurgie na přípravu progresivních materiálů. Hlavní doménou Doc.Ing. Ivo Szurmana, Ph.D. je oblast přípravy a studia vlastností slitin na bázi NiTi. Na přípravu a studium lastností intermetalických slitin se zaměřila rovněž Ing. Jitka Malcharcziková, Ph.D. V oblasti recyklace kovových materiálů se profiluje Ing. Daniel Petlák. Ve výčtu pracovníků nesmíme zapomenout ani na našeho dlouholetého spolupracovníka pana Quida Smitku, který zajišťoval po technické stránce chod činností naší katedry, včetně tavení na plazmové peci.
Na katedře byla vychována celá řada odborníků pro praxi, kteří se úspěšně prosadili v různých oblastech průmyslu neželezných kovů a slitin, ať už jako technologové nebo vývojoví pracovníci. Katedra s nimi i nadále spolupracuje nebo jim pomáhá při řešení různých problémů z praxe.
Vzhledem k rostoucímu významu neželezných kovů pro vývoj nových materiálů a jejich aplikaci v technické praxi byla na FMMI v březnu r. 2000 zřízena opět katedra se zaměřením na problematiku neželezných kovů, tentokrát s názvem „Katedra neželezných kovů, rafinace a recyklace“. Nový název katedry podtrhuje význam čistých kovů, speciálních materiálů a komplexnost řešení otázek výroby, užití a zpětného
Vedoucím katedry je Prof.Ing. Miroslav Kursa, CSc.